Na den 31.1.2015 byl přesunut původně druhý závod letošního Českého poháru ve skialpinismu. Takže třetí závod ve formě časovky do vrchu s hromadným startem. Tak zvaný vertical. Start je umístěn na rozcestí Pod Dívčí strání ve Špindlu. Cíl pak o pět a půl kilometru dále a o 560 metrů výše u Ptačích kamenů. Nic pro mně. Krátké a rychlé.

Odstartováno je v 15.00. Tempo je okamžitě velice rychlé a tak se bez problému umístím na chvostu celého startovního pole. Tam také setrvám až do cíle. Po úporném boji se mi podaří udolat jedno děvče a tím nebýt úplně poslední. Blani, která jde na Davidovky (kde bude vyhlášení) po trati výletním tempem říkala, že měla pocit, že si to pivo na hoře už nikdy nedám. Míjel jsem ji po po pětistech metrech.


Předpověď počasí na sobotu slibuje jasnou oblohu a na hřebenech Krkonoš příjemné teploty kolem -3ºC. V pátek jsem otestoval operované koleno na běžkách a tak v sobotu ráno vyrážím do Rokytnice, kde se chystám zkusit skialpy.

Ani mě nepřekvapuje téměř plné parkoviště v Rokytnici. Lyžařů všude jak much a tak honem natahuji pásy a mířím k dolní stanici lanovky. Díky levému doplňovacímu pruhu relativně rychle dosedám na sedačku, nechávám za sebou davy lyžařů a stoupám k sluncem zalitému vrcholu Lysé. Teplota -3ºC, téměř bezvětří a dostatek sněhu slibuje perfekní lyžovačku.

Na Růženčině zahrádce odbočuji doprava k mohyle a na Vrbatku. Koukám do Kotle a fotím tu nádheru kolem.


V sobotu se konal druhý závod Českého poháru ve skialpinismu. Letos nově v oblasti Kralického Sněžníku v obci Dolní Morava. Jedná se o noční závod startující v půl páté.

Pořadatelé připravili okruh v délce cca osm kilometrů s převýšením 600 metrů. Muži a veteráni dostali porci tří kol. Sněhu bylo nemnoho jako všude. Na sjezdovce byl tedy sníh technický a tak byl sjezd velice tvrdý a ještě jej zpestřovala stříkající děla.

Hned po startu se čelo odtrhlo od plev (mezi které se počítám) a letělo spodní části sjezdovky jak o život. Jsou to chlapci namakaní. Po pětistech metrech trať odbočuje do lesa a po trati Single trailu stoupáme dalších 4,5 km na vrchol Slamníku.


    K všeobecnému překvapení jsem na přelomu října a listopadu nejen přežila, ale i vcelku zdárně absolvovala nepálský trek přes tři pětitisícová sedla s výhledem na Everest.

   Průvodkyní byla kamarádka, kterou někteří znáte, zkušený horský mazák Radka Tkáčiková. Vytáhla mě na kolo a u piva u fojtecké přehrady mi vysvětlila, že je to v pohodě, že ví, čeho jsem tak asi schopná, že půjde i nepálský průvodce a v případě problémů bude možné vyhnout se sedlům a obejít to přes nižší úseky...no, vypadalo to jako samá pozitiva, tak jsem kývla.

   Od té doby se naše konverzace až do odjezdu odehrávala převážně v duchu „trénuj!!!“, a na moje „šla jsem s báglem na Ještěd“ následovalo „tak 3x po sobě, jinak to nemá cenu!!“.


Ve středu jsme šli na Rampu a zhlédli film Ti z Labského údolí. Film i Prcasovo moderování célé této akce mělo za následek, že se mi tak nějak zachtělo jet tam, kde se to vše odehrávalo a nasát ten vzduch. Prcas mi dal nějaké rady a jen tak mimochodem prohodil, že zrovna bude malá oslavička jeho narozenin.

V sobotu jedeme. Z Děčína pěkně po malebné silničce až do Žlebu. Od kostela pěkně až k hospodě, ale dál se mi nějak nechce. Cesta Koňákem je trochu mokrá a zapadaná listím. Místní starousedlice říká, že to nevyjela. Prcas nám jde naproti a mávnutím ruky ukazuje kde je parkoviště a že to bude trochu klouzat. Chci se vrátit ke kostelu. Blani pronese ,,Já tomu autu věřím" (zní to jako srabe). Kola trochu hrabou, ale držím to. Ve chvíli, kdy cesta ještě více zprudčí a vylámané kmeny velí stop. Zastavuji.


Ahoj kamarádi, tak lezecká sezona pomalu skončila a nezbývá než se podělit o zážitky z našich posledních výjezdů.

Partičku již máme ustálenou a tak řešíme jenom kam a kdy.

V září jsme podnikli nálet pod  Tofány a docela se zadařilo. Borek s Lubanem vylezli  pětkovej první pilíř (34) a Popřík a já druhej, zvanej Pilastro (44). Prostě nádhera. Počasí sice jako v dubnu, ale o to silnější zážitek.

No a teď pár slov o podzimním výjezdu do Francie. Oblast  La Jonte se jen tak nepřejí, tak proč ne znovu.


  Za dávných věků, v časech, kdy pod pálavskými vrchy tekla ještě řeka Dyje a proháněl se mamut, žil v jeskyni pod "Bílou skálou" člověk neandertálský. Kraj tento oplýval v těch časech mlékem, strdím, kyselým vínem a divou zvěří.

Jak doba plynula, vystřídal člověka neandertálského člověk moravský. No a proto, že se mu stýskalo po jeskyni, postavil si vedle svého domu ještě sklípek. Jelikož strdí došlo, začal do vína dávat cukr a když zjistil, že má vína víc než stačí zkonzumovat, začal ho v tom sklípku skladovat.

Po nějaké době, přišel člověka moravského ve sklípku navštívit člověk lezecký.


Před dvaceti lety jsme na fesťáku v Ádru viděli poprvé tento nápis na plakátech. Nějaký delší závod na bajkách na sto a něco kilásků. No, v té době jsme jezdili už pravidelně při festivalech ( ale i jinde) Cross counry závody, které tady pořádal Tomáš Čada. Délka se pohybovala většinou tak do čtyřiceti kilometrů. Spousta terénních vychytávek a zábavy. Ale stovka? Ale proč ne. A tak jsme se s Pavlem přihlásili. Nevěděli jsme vůbec do čeho jdem a co se z toho jednou vyklube.

V den D je deštivo, zima, bláto. Kola jako dnes koupíš v Supermarketu. Oblečení tepláky, šusťáky a co doma máš. Terén je těžký a nenechává nikoho ani na chvíli odpočinout. Ale atmosféra a pocit, že jedeme něco, co tu ještě nebylo, je úžasný.


Julské Alpy, krajina plná zelených strání, hor, rozkvetlých azalek a nádherných výhledů. Téma pro letošní dovolenou bylo jasné, a tak jsme v pondělí  4.8. ráno s našimi kamarády z Liberce Evkou a Luďkem, vyrazili na pouť směr Julky.

V plánu byla i relaxace u moře na Istrii. Pravda, počasí letos bylo  jak na vahách. Chvíli slunečno, pak deštivo, takže naše plány se hlavně odvíjely od stavu srážek. Do poslední chvíle jsme je sledovali s napětím a pak už bylo rozhodnuto.

Do kempu v Kamne, ve vesničce Dovje, jsme dorazili večer kolem půl osmé, v blízkosti doliny Vrata a hlavně Triglavu.


Rok utekl jako voda a je tu opět tradiční červencové setkání v Ostrově. Jelikož přišli tento rok Cyril a Metoděj v sobotu a Jana Husa nám Zikmund, liška ryšavá, upálil až v neděli, měli jsme na setkání pouze víkend, který si jen pár z nás mohlo trochu prodloužit. Ale jak se říká, nemusí pršet, stačí když kape. A kapalo pořádně.

Proběhla dlouhá, dá se říci důstojná oslava Pinďových padesátin. Zjistili jsme např., že sudy s pivem jsou nějak menší než dříve a že kombinovat rum, zelenou a fernet není nejlepší nápad. Podařil se i výlet do Anglického parčíku, spojený s lezením hodnotných cest a také večerní táboráky oživené kytarovými sóly v podání Jardy a zejména  Arizonské Sýkorky zvané "Tornádo Duck".


Pád z hory, díky kterému nemůžu už tři měsíce dělat nic jinýho než jezdit na lodi a vzpomínkový optimismus (dal mi zapomenout jaké to jsou bolavé galeje) mě přiměli přihlásit se znovu na ultramaraton na seakajaku z Týna nad Vltavou na Slapy.

Tentokrát se žádné velké drámo nekonalo. Vše organizačně klapalo a tak jsme v šest odstartovali do slunečného rána.

Hned od začátku jsem si zakázal jakékoli prudké a silové pohyby a tak jsem  se stylem míchání pudinku za klábosení s kamarády vydal ranním oparem ke kostelu s mostem, kterážto silueta je jediná správná předzvěst cíle po absolvování stošesti kilometrů.


V sobotu se konal závod horských kol  Jičínská 50. Počasí  vyšlo ideálně. I přes celotýdenní  déšť to v okolí Jičína nebylo tak tragické jak jsem čekal. Prostě bláta tak akorát, aby se za kolem neprášilo. Trať vede do okolí hradu Kumburk a vrchu Tábor. Opravdu pěkná trať. Všem tuto krajinu doporučuji k projetí. Singltrek  na Táboře je něco nádherného, co si člověk opravdu užije i mimo maratón.

K mé účasti snad jen to, že jsem si to náramně užíval. A nedělní Tour de Malá Skála byla už jenom třešnička na dortu.

Tak za tři týdny na Malevil,

Tafi


V sobotu se konal další ročník MTB maratónu ABB cup v Jablonci. Všichni jsme onemocněli nebo se roznemohli a tak barvy našeho oddílu hájil pouze Marcel. Abych jej v tom nenechal úplně opuštěného, tak jsem vzal skútr a jal se mu dělat fotografa a morálního pomocníka na trati. Maratón to není lehký a tak si Máca máknul. Ale rval se statečně. Čelo závodu mu sice malinko cuklo, ale zase ani nezmokli. Tak měli poloviční za stejný prachy  zážitek. 

Prostě Máca  to zvládl a za to si zaslouží pochvalu.

Tafi


Tak jsme se zase po roce sešli  ve Zbytcích v areálu Hospody ve Vrších, abychom se zúčastnili dalšího ročníku štafetového závodu MUCHOVMAN.

Sestava tradiční: Lezení  Olda Lihoun Brynda, kolo já a běh Jarin Kvapil.

Jelikož jsme všichni usilovně celý rok trénovali, nejedli, nepili, odříkali si. A kompletně  jsme všichni dostatečně zestárli, tak se výsledek dostavil. V kategorii 150+ jsme skončili na druhém místě.


Objet republiku kolem hranic na kole. Už dlouho mi zraje tahle myšlenka v hlavě. Není to nic originálního, ale přeci jen mě to láká.

V současné době těžko budu dávat dohromady tolik volna, abych akci stihl na jeden zátah. Tak zatím aspoň na etapy…

První etapu z Jablonce do Karlových Varů přes Krušné Hory jsem absolvoval v minulých letech již několikrát. Termín poslední části je zatím ve hvězdách. I když…


Proměnlivé květnové počasí nepřeje vícedenním akcím, tak v neděli 4.5. vyrážíme do Lužických hor objevit pro nás stále ještě neznámé ferráty poblíž Jonsdorfu a Oybínu.

Na internetu zjišťuji informace, kde, co a jak, do batůžku balíme sedáky, ferratové sety a malou sváču. Pak už frčíme směr Jablonné v podještědí. Tam odbočíme na Petrovice a Lückendorf. Kupodivu ani nebloudíme a záhy zastavujeme na parkovišti na konci vesničky Kurort Jonsdorf.


Na Boží hod o Velikonoční neděli, kdy si křesťanský svět připomíná vzkříšení ukřižovaného Ježíše Krista, členové a přátelé HK Jizera každoročně oživují tradici svařování vína na Suchých skalách.

Nebylo tomu jinak ani letos.

Ti co tak ještě neučinili, vysmejčili zatuchlé kletry, přihodili lezačky, lana a pár smyček, holky napekly a uplácaly dobroty ze sladkých i slaných ingrediencí a všichni vyrazili pod sluncem zalité stěny Sušek.


A bylo jaro. Horolezci se probudili ze zimního spánku. Ze svých zatuchlých kletrů vyklepali mravence a šváby, promazali zrezavělé karabiny, grígry i frendy a naplnili si pytlíky. Maglajzem.

Stejně tak i já, puzen vlahým jarním vánkem, zatoužil jsem po drsném pohlazení od nějaké skalní stěny či spáry. A ejhle, splnilo se.

Dostal jsem nabídku od kamarádů z TJ Český Ráj, zúčastnit se koncem března jejich oddílového výletu do skalní oblasti Roviště, nedaleko Kamýku nad Vltavou.

 
Copyright © 2007 - 2024 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign