Týden utekl jako voda a tak když s Lenkou plánujeme víkend, znovu mě lákají čertovská prkna. Předpověď zdaleka neslibuje tu nádheru, jako posledně, ale co, zažili jsme už horší melu. A tak v neděli ráno, hupky dupky z vyhřáté postýlky, protáhnout ztuhlé klouby, navařit termosky a hurá do Krkonoš.

"Technicky" na Lysou a pod černým příkrovem mraků vzůru na krkonošské pláně. Sníh je tvrdý, umrzlý a fouká silný protivítr. Nasazujem kapuci, šátek na pusu a se skloněnými hlavami bojujeme s nepříjemným živlem.

U čtyř pánů vítr trochu polevuje, a tak posíleni horkým čajem pokračujem až k odbočce na Voseckou. Sjezd k boudě je příjemný, pásy na zmrzlém povrchu docela jedou. Chata je poloprázdná a tak si objednáváme boršč a pivo.

Příjemně nasyceni a napojeni nasazujeme znovu lyže a pokračujeme proti větru na Szrenici a dál kolem skal Tvarožníku po otevřených pláních až na Sněžné Jámy.

V závětří za skalkami dáváme svačinku a čaj z termosky. Moc se nezdržujeme, tělo bez pohybu rychle prochládá, tak honem udělat pár fotek a hurá k prameni Labe. Tentokrát fouká z druhé strany, to aby si užila i levá tvářička. Hradbou mraků sem tam vykoukne slunce, ale bohužel vždy tam, kde nejsme. Až U čtyř pánů vystavujeme vyfoukané tváře blahodárným slunečním paprskům. Nikde se moc nezdržujeme a tak přijíždíme zpátky na Lysou docela brzo. Vypadá to, že stihneme doma ještě odpolední kávičku. Kličkujeme mezi haldami nahrnutého sněhu a po ledových plotnách sjíždíme do Rokytnice. Zdraví,celí a příjemně vyfoukaní přijíždíme na parkoviště. Tak třeba příště k nám bude sluníčko milosrdnější!