Hledat na HK Jizera
Odkazy
Kolo
Ferráty
-
Hlavní stránka
-
Horolezectví
- Aktivity
Aktivity
- Napsal: Tafi
- Kategorie: Skálolezení
- Zobrazení: 895
Minulý měsíc naladěn z Ostrova, trochu samostatného lezení. Návštěva u sousedů.
Tafi
- Napsal: Tafi
- Kategorie: Skialpinismus
- Zobrazení: 986
V sobotu se konal další závod Českého poháru ve skialpinismu v Rokytnici O dřevěného Krakonoše.
Letos nám přálo počasí a tak závod se konal v plném rozsahu. Vzhledem k mému chabému tréninkovému nasazení jsem zvolil kategorii open. Je to přece jen o dva kilometry kratší a na výškových metrech člověk ušetří 250 metrů. Ani jsem netušil, jak budu rád, že ten Vlčák nebudu muset jít dvakrát. Počasí jak z katalogu, dva brufeny do kebule a jde se nato.
Borci po startu nasadí tempo jak Bolt a tak jsem rázem na chvostu. Ale pomalu se srovnávám a strojovým tempem se pomalu sunu přes pomalejší borce. Sjezdy jsou dnes komfortní, tak ani tady neztrácím. Výstup na Vlčí hřeben je vždy lahůdka. Doubek jej zřejmě vždy našlapává cestou domů a tak asi trochu spěchá a jde trochu kolmo. A tak cikcaky jsou trochu ve strmém terénu. Vzhledem k přemrzlému sněhu stopa místy moc nedrží a je to chůze jak v hromadě písku.
- Napsal: Tafi
- Kategorie: Lyžování
- Zobrazení: 893
Jako každý rok se pár našich členů zúčastnilo takřka povinných dvou lyžařských závodů. Zlatého cepínu – závodu štafet a tradiční Jizerské 50.
Na Cepínu nás reprezentoval v závodě veteránů Honza Kusko, který se musel ve své kategorii sklonit pouze před o několik let mladším Jardou Honců a obsadil krásné druhé místo. Patří se Honzovi poblahopřát k obrovskému výkonu, který na trati předvedl a poděkovat za již mnohaletou účast našeho oddílu na stupních vítězů.
V hlavním závodě jsme postavili štafetu ve složení Marcel, Jarda Klápště a Tafi. Ambice na umístění nebyly žádné. A tak 22 místo z 28 štafet bylo spíše překvapení. Velké díky patří hlavně Jardovi, který zaběhl skvělý čas na svém úseku a vlastně se o toto umístění postaral měrou největší . Hlavně se nám díky němu podařilo převálcovat obě štafety našeho největšího konkurenta HO Jiskra.
- Napsal: Lenka
- Kategorie: Skálolezení
- Zobrazení: 959
Ve dnech 27.9. - 1.10. jsme podnikli plánovaný prodloužený a vlastně i sváteční víkend v Arcu.
Sledovali jsme počasí a protože všem se zdálo, že ten podzim přišel nějak brzy a ne moc mile, nakonec se výlet na Marmoladu nekonal a dvě plně naložená auta putovala ve středu před svátkem sv. Václava do slunné Itálie.
Radek s Kačkou přizvali kamaráda Luboše a nás, mne a Jardu, protože naše autíčko mělo nečekanou poruchu. Ve znamení dobré nálady jsme uháněli pryč ze severu. Druhé auto v čele s Marcelem tvořilo posádku silně vybavenou pivním mokem, takže členové Dita, Jana, Marian, Láďa a Ondra se po celou dobu dobře dobíjeli a nálada byla skvělá. Do kempu ZOO Arco jsme dorazili pozdě v noci, takže rychle postavit stany a spát, to bylo téměř na povel. Marcel dorazil lehce po nás.
Ranní idylka a teploučko rozhodly jít lézt, a tak jsme vybrali oblast Placche di Baone, menší skalní masív na rozlezení.
- Napsal: Lenka
- Kategorie: Horolezectví
- Zobrazení: 1293
Jarní prázdniny, zima, jsme na lyžích v Rakousku a při jednom z obvyklých večírků, zrovna když Jardovi rupla ruka, se Marcel poprvé zmínil o Kavkazu.
Mne ani Jardu by ve snu nenapadlo, že bychom tyhle hory dali. A v této chvíli už je po nich. Ale hezky popořádku.
Zhruba od jara se začalo řešit slavné vízum do země Ruska a další příslušné papíry (zvací dopis, ovir, pojištění, letenky…) Vše se musí pečlivě plánovat a řešit, protože jak říkám, je to země kde včera znamená už vloni. Nyní se už smějeme, ale ve chvíli, kdy jsme stanuli oběma nohama na letišti, bylo všem jasno. Cuknout už nejde.
A tak pětičlenná expedice Kavkaz ve složení Marcel, Dita, Pavel, Jarda a já máme v plánu 5 denní aklimatizační trek po kavkazských sedlech s výstupem na Elbrus 5642m a pak přejezd do krásné Gruzie s výstupem na třetí nejvyšší horu Kazbeg 5047m.
- Napsal: Vláďa Linka
- Kategorie: Cyklistika
- Zobrazení: 1195
Okolo Slovenska 2017 (1.7.2017 – 13.7.2017)
Cesta kolem hranic Slovenska se nám zdála jako logické pokračování objezdu České republiky, který jsme podnikli v roce 2015.
V minulém roce jsme z časových důvodů podnikli „jen“ cestu po našich severních rozhlednách. Letos (2017) se nám podařilo skloubit dva týdny volna. Budou nám muset stačit. Předem vím, že se nám celé Slovensko dokola objet nepodaří. Plánujeme tedy objezd začít od Jablunkova směrem na Východ. Konec plánuji v Břeclavi. Jarda ještě nebyl rozhodnutý, zda okruh dojede celý přes Beskydy.
Itinerář cesty máme připravený jen zhruba s tím, že cestou budeme trasu upřesňovat a upravovat podle terénu, počasí, sil a nálady. Tento způsob se nám osvědčil již na minulých cestách. Ve chvíli, kdy nevíme přesně kudy dál se Jarda podívá do svého rozpisu a ten nás zase „nahodí“ do správného směru.
- Napsal: Tafi
- Kategorie: Skialpinismus
- Zobrazení: 3565
O víkendu jsme se na popud Marcela vydali na skialpové rozloučení se zimou do Krkonoš na Výrovku. Sraz v 10.30 ve Špindlu. Počasí jak se na zimní Krkonoše patří. Mlha, déšť. A tak po občerstvení v České hospodě za Rakouské ceny vyrážíme.
Traverzujeme přes sjezdovky až na Stoh. Tady odbočujeme po sjezdovce rovně vzhůru jelikož se nám nechce v mlze a dešti hledat cestu dál v lese. Na hřebeni začíná místo deště krupice a vítr. Naštěstí pro nás fouká do zad a tak tolik netrpíme. Bufet na rozcestí nám poskytne azyl a osušení. A také nezbytné občerstvení. Mužská část se vydává ještě na Lyšku a sjezd směr Pec. Sníh ale přimrzá a tak krustička a čerstvý těžký sníh dělá své. Žádná paráda. A tak zpět stoupáním na Bufet a na Výrovku.
O večírku netřeba se rozepisovat. Prostě Výrovka nezklamala. A tak ráno při placení máme pocit, že jsme si ten barák koupili. Ale venku nás čeká odměna. Modro slunečno a viditelnost až na Orlické.
- Napsal: Tafi
- Kategorie: Skialpinismus
- Zobrazení: 1123
Tuto sobotu v 18.00 byl odstartován 3.ročník Skialpinistického závodu Trofeo Spitzberg na Tanvaldském Špičáku. Na závodníky čekalo vyběhnutí třikrát k rozhledně pokaždé jinou trasou a následný sjezd vždy po červené sjezdovce. Celkem se nastoupalo 800 výškových metrů.
Počasí vcelku přálo a diky tomu, že pořadatelé zajistili urolbování části červené sjezdovky byly sjezdy rychlé, krásné a bezpečné. Zúčastnilo se celkem 45 závodníků a závodnic.
Za náš oddíl se na startovní lajnu postavil Marcel a já. Tempo hned po startu bylo vražedné i přes to, že někteří účastníci neměli rozhodně výbavu závodní. Před jejich výkony smekám.
Marcel jakožto novic v této disciplíně se rozhodně neztratil a bojoval jako lev. To já koneckonců také. A že mě Jakub Tomeš hodně potrápil.
Konec konců výsledky jsou zde: muži-veteráni , ženy .
- Napsal: Tafi
- Kategorie: Lyžování
- Zobrazení: 1008
V sobotu se konal 63. roční závodu štafet Zlatý cepín. Za náš oddíl se zůčastnil v kategorii veteránů Honza Kusko. Pro tyto závodníky se jedná o vložený závod na jeden okruh délky 5 km. Honza to zvládl za 23:16 což jej v kategorii nad 60 let vyneslo na stupeň nejvyšší. Ukázal tak všem o mnoho let mladším soupeřům záda a nám ostatním předvedl, že nikdy není pozdě a vyhrávat se dá v každém věku. Honzo obrovská gratulace a respekt.
Nám mladším se už tak dobře nevedlo. Štafeta ve složení Marcel, Jarin a já měla časy lehce podprůměrné a konkurence byla silná. A tak jsme nakonec vybojovali alespoň předposlední místo. Ale bojovali jsme jako lvi. Což dokázal Máca svým vpádem do předávky. Kluci díky a za rok to vylepšíme.
Ještě se velice dobře předvedl ve smíšené štafetě Míra Novotný, který měl smůlu, že jejich štafeta měla slabý střední úsek. Jeho čas 39:15 patří k velice slušným. Gratuluji.
- Napsal: Kačka B.
- Kategorie: Turistika
- Zobrazení: 1541
Rok se sešel s rokem, pak ještě s jedním a 28.10. 2016 jsem zase byla na cestě do Nepálu. Zase jsem se od Radky Tkáčikové dala přesvědčit, že „tohle přece zvládneš“, no, už jsem taky trochu věděla, do čeho jdu, ale nervozita přece jen byla (možná právě proto, že už mě nechránila blažená nevědomost).
Už na letišti se schází sympaticky vyhlížející osmičlenná skupinka a další dny jen znovu a znovu potvrzují, že tady první dojem nelhal. Do Káthmandú přilétáme brzo ráno. Přivítáme se s Radkou, po ubytování se trochu vzpamatováváme a Radka nás a skupinku co už je po treku vede na Svayabunát, což je velká budhistická stupa se spoustou hinduistických.svatyněk kolem nad městem. To vše zcela bez rozdílu náboženství stále obhospodařují drzé městské opice. Jedna si zcela nekompromisně vyžádá od jednoho z dětí zmrzlinový kornout.
- Napsal: Jarda
- Kategorie: Turistika
- Zobrazení: 1518
Zdroj: http://www.alpina.cz/zajezdy/korsika-gr-20-kratka
Zdroj: http://www.alpina.cz/zajezdy/korsika-gr-20-kratka
Zdroj: http://www.alpina.cz/zajezdy/korsika-gr-20-kratka
Zdroj: http://www.alpina.cz/zajezdy/korsika-gr-20-kratka
Zdroj: http://www.alpina.cz/zajezdy/korsika-gr-20-kratka
Na severu Korsiky se nacházejí nejkrásnější sedla a nejvyšší vrcholy. Skalnatou krajinou se vine červenobílá stopa nejznámějšího treku Evropy - slavné GR20 (Grande Randonnée). Celá měří 180 km a je považována za nejkrásnější a nejnáročnější značenou turistickou cestu v Evropě. Naším cílem bylo projít její severní část a vystoupit na nejvyšší a nejkrásnější vrcholy.
8.7. po 18 hodinách v autobuse a 4 hodinách na trajektu konečně stavíme stany na tábořišti v horském městečku Tattone. Brzo ráno, kdy ostatní skupiny zájezdu ještě spí, balíme stany a po vydatné snídani zahajujeme náš přechod severní části GR20. Petr Michenka, náš průvodce po korsických horách z CK Alpina, nasazuje již od začátku svižné tempo. Stoupáme zalesněným údolím Manganello, překonáváme 800m převýšení a po 3 a půl hodinách již stavíme stany na tábořišti u chaty Ondo.
- Napsal: Robert
- Kategorie: Skálolezení
- Zobrazení: 1118
Přijeli jsme na tábořiště v sobotu 2.7. odpoledne. V Jablonci jsme předtím zažili prudký slejvák se silnou větrnou smrští, při které se zlámalo a vyvrátilo mnoho stromů. A tak všichni ti, kteří už byli v Ostrově, pilně vzpomínali, kde kdo nechal otevřené které okno nebo nezajištěné různé trampolíny, plachty a jiné lehké předměty a co se s nimi během toho povětří asi stalo. Deštík se ale přehnal i přes místní skály a tak se s lezením dalo počítat až nejdříve v neděli odpoledne.
Ráno jsme proto vyrazili na kole na Špičák a později odpoledne našli většinu z party na Palcátu a v blízkém okolí. Jen jsem jako poslední stihnul vylézt na Palcát a už tu byla další sprška.
V pondělí od rána svítilo sluníčko a tak skály poměrně rychle vyschnuly a značnou část dne jsme se konečně mohli naplno věnovat lezení.
- Napsal: Vláďa Linka
- Kategorie: Cyklistika
- Zobrazení: 1329
Na Praděd a zpátky 7.5.-14.5.2016
1. Den Jablonec - Černý Důl, Turnovská bouda
Ujeto: 98 km
Nastoupáno: 2218m
Rozhledny: Petřín nad Jabloncem, Křížek Dobrá Voda, Kopanina, Kozákov, Žalý
Sraz máme s Jardou na Petříně v devět. Vyrážíme směrem zpátky ke mě domů, k rozhledně na Dobré Vodě. Projíždíme přes Rychnov a pak po cyklostezce po hřebeni na Kopaninu. Po silnici na Frýdštejn a Malou Skálu. Kolem Sušek do Koberov. U Suchých Skal potkáváme obrovskou kolonu starých smrdutých motorek. Úplně se v kouři ztrácíme a dusíme. Z Koberov nahoru na Dlouhý a Smrčí a na vrchol Kozákova. Sjezd do Semil. Z kopce naložené kolo jede jako drak. Maximálka 64 km/h. Dál jedeme podél Jizery a do Hrabačova.
- Napsal: Jarda
- Kategorie: Horolezectví
- Zobrazení: 1331
Opět po letech se podařilo zorganizovat a uskutečnit zájezd do Vysokých Tater.
Hrstka statečných strávila příjemný týden na Popradském plese. Podmínky byly celkem dobré, tak se podařilo vystoupat na vrchol Rysů, Vysoké a Koprovského štítu. Ti zdatnější sjeli z těchto vrcholků i na lyžích. Jídlo i ubytování bylo super, po tůře na odreagování kulečník a stolní tenis. Při večerním posezení v restauraci došlo i na kytaru.
Nebýt vykloubeného ramene Ferryho a ne zrovna nejlepšího piva Staropramen, tak celý zájezd neměl chybu. Pár fotek v galerii pro připomenutí prožitých okamžiků a pro ty co tam nebyli, možná inspirací. Vysoké Tatry pro nás mají stále svoje kouzlo a tak pevně věřím, že se pochlapíme a zájezd příští rok opět zopakujeme.
- Napsal: Tafi
- Kategorie: Skialpinismus
- Zobrazení: 1255
Zima nám pomalu končí a s ní i skialpinistická sezona v našich horách. Jako každý rok je vrcholem pro ty co se účastní závodů ve skialpinismu třídenní závod dvojic Bokami Západných Tatier. Letos je to již devátý ročník. Závod nám za ty roky ztěžkl a rozrostl. Oproti prvním ročníkům, kdy startovalo 18 družstev a etapy byly bez limitů, se letos zúčastnilo družstev 103 a limity se rok od roku zostřují. Přibývá i výškových metrů na etapu a tím se celý závod stává více a více věcí spíše pro špičku v tomto sportu. Jelikož se samozřejmě mezi tuto skupinu nepočítám tak se stalo, že jsem minulé dva ročníky nedokončil. Letos jsem měl tedy jediný cíl. Dokončit v limitech. Vyměnil jsem parťáka, čímž jsem se nominoval do role toho, co si to rozhodně nebude užívat. Pavel Antl je výkonostně zhruba o deset minut na závod rychlejší a tak bylo jasné, že bude ten kdo bude čekat. Tak i bylo.
- Napsal: Novotňák
- Kategorie: Ledy
- Zobrazení: 1384
Když volá Petras, znamená to, že mu chybí parťák na nějaký výlet. Tentokrát mu chyběl někdo na skialpy a ledy do Rakouska. A tak se ve čtvrtek ráno probouzím v ojíněném autě do mínus osmi na parkáči v Enzingerboden.
Dole nebylo moc sněhu, takže jsme cestu na skialpech pod ledy zavrhli a vydali se vzhůru sjezdovkou pěšo.
O necelých třista výškových metrů jsou ovšem báječné zimní podmínky a první krok mimo cestu a plné boty mě připomněly zapomenuté návleky v bedně s matrošem. Minulý týden nakydalo půl metru prašanu a my jsme se jím teď způsobem “sněžné prase“, někdy po kolena, ale častěji po pás, popřípadě po čtyřech prohrabávali dvě hodiny pod stěnu a proklínali nápad jít bez lyží. Jako lehká rozcvička před lezením mi to určitě nepřišlo.
- Napsal: Jarda
- Kategorie: Skialpinismus
- Zobrazení: 1211
Konečně se příroda umoudřila a začala se alespoň na chvíli chovat podle kalendáře. Jako poslední nastupuji v neděli ráno k Marcelovi do auta, kde už sedí Jana a Dáša.
O něco později pod zataženou oblohou v Rokytnici nazouváme lyže a stoupáme lesem k bufíku na Ručičkách. Vynecháváme obvyklou kombinaci grog+pivo a občerstvujeme se vlastním čajem. Míjíme pár běžkařů a za chvíli stojíme na Zadním Plechu.
Obloha je stále zatažená a stopa ve sjezdu na Krakonošovu snídani je úzká a hluboká. Tam nasadit opět pásy a po dálnici vystoupat na Voseckou boudu. Použijeme nábližku (sice delší, zato horší cesta), ale i tak jsme rádi, když sundaváme lyže před vchodem do boudy. Začíná se vyjasňovat, tak se jdeme schovat před škodlivým zářením.