Ve středu jsme šli na Rampu a zhlédli film Ti z Labského údolí. Film i Prcasovo moderování célé této akce mělo za následek, že se mi tak nějak zachtělo jet tam, kde se to vše odehrávalo a nasát ten vzduch. Prcas mi dal nějaké rady a jen tak mimochodem prohodil, že zrovna bude malá oslavička jeho narozenin.

V sobotu jedeme. Z Děčína pěkně po malebné silničce až do Žlebu. Od kostela pěkně až k hospodě, ale dál se mi nějak nechce. Cesta Koňákem je trochu mokrá a zapadaná listím. Místní starousedlice říká, že to nevyjela. Prcas nám jde naproti a mávnutím ruky ukazuje kde je parkoviště a že to bude trochu klouzat. Chci se vrátit ke kostelu. Blani pronese ,,Já tomu autu věřím" (zní to jako srabe). Kola trochu hrabou, ale držím to. Ve chvíli, kdy cesta ještě více zprudčí a vylámané kmeny velí stop. Zastavuji.

Teprve teď Blani hlesne ,,Asi jsme to přejeli". Jo asi o padesát metrů. Paní starousedlice nechápe a tak ji alespoň pomůžeme s nákupem domu.

Procházka pod skalami je příjemná a probouzí ve mně vzpomínky. Nádherné stěny velice pěkně zajištěné. Narážíme na dvojku lezců a kocháme se jejich umem. Pěkné když to umíš. Vracíme se k hospodě. Cestou ještě výtečná káva a Plzeň u přivozu a pak už ke Kosťovi. Gratulujeme Prcasovi a pak už jen vstřebáváme atmosféru. Kapela hraje, pivo teče. Desítkáři u vedlejšího stolu mají ruce stále nad hlavami a řeší kroky. Prcas bere harmoniky a přidává se ke kapele. Nádhera. V nejlepším jdeme spát. 

Ráno je chladno, ale čaj zahřeje. Honza Bílek nám odemyká kadiboudu, tak to máme s vyprávěním a veškerým servisem. Dosnídáme a valíme do Děčína. Kafe u přívozu a pak už nábřeží a Pastýřská stěna. Dole zametá sám velký Karel. A tak zase povídáme a povídáme. Díky Karlově výřečnosti davy feratistů poněkud prořidly a tak vyrážím. A nejsme zklamáni. Ba naopak. Nahoře musíme konstatovat, že se z našeho pohledu jedná o podařený počin. A vůbec né lehký (zeptejte se Blani).

Trochu nám ale utek čas a tak honem dolu do auta a směr Nový Bor na skalky na Kašparáku. Řekl mi o nich Lihoun. A nelhal. Tvoří jej tři desítky masivů, věží a boulderů z typických čedičových pěti a šestibokých sloupců. Výška masivů je většinou okolo 10 – 15 metrů. Celkem je na Kašparáku stovka výstupů. Dáváme rychle jednu krátkou a je nám jasné, že se sem ještě vrátíme. 

Skoro po tmě jdeme k autu a jedem domu. Trochu zmožení a prochladlí, ale s teplem a pohodou na duši. Byla to nádhera a stálo to za to. Hodně věcí a lidí se nemění.

Tafi

 
Copyright © 2007 - 2024 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign