Ahoj kamarádi, prvních pár fotografií je z našeho výletu do rakouských Alp, konkrétně do oblasti Hochkönig. Jedná se o vícedélkové cesty na Masiv Thorsäule, kde jsme i jednu noc pod nástupem přespali. Je to super plotnový lezeníčko a vylezli jsme tam dvě cesty.

Ta druhá skupina fotek je z našeho podzimního vejletu po Francii. Konkrétně oblast La Jonte. To je moje srdcovka. Krásný dlouhý cesty 3-4 délky. Všemu dominuje obří věž Roche Décollée, my jí říkáme Skříň.

Další navštívená oblast je pod cyklistickým kopcem Mt. Ventoux a jmenuje se Dentelles de Montmirail. Úžasný hřebeny mezi vinicema a lezeníčko na krásným vápníku.


Letošní týdenní pobyt v údolí Ostrova byl první dny mokrý a studený.

Až koncem týdne bylo super, teplo a sucho. Počasí hodně ovlivnilo lezení, více se jezdilo na kolech na klasické cyklovýlety a několikrát jsme šli na Turisťárnu na výlet a jídlo.

I letos se vezly tři sudy a tak v base campu bylo pořád co pít.

Jedno mokré poledne zasedl Jarin s Péťou ke kytarám a úžasně hráli až do večerních hodin. Nutno dodat, že Jarin hrál i na bendžo a jde mu to skvěle.

Závěrečný sobotní večer byl po dešti opět studený ale parádní.


Mimořádně pěkné a teplé dubnové počasí nás vylákalo do Polabí na cyklistiké výlety. V pátek před Velikonocemi se scházíme v Poděbradech.

V přeplněném A.T.C. autokempu nakonec přece jen nacházíme vhodný plácek pro naši partu. Počasí je perfektní a tak neotálíme a vyrážíme podél Labe do Kolína a po druhém břehu zpátky. Příroda v tomto čase nezvykle rozkvetlá nás uchvacuje svými krásami, zejména všudypřítomnými dymnivkami.

V sobotu dáváme okruh přes Nymburk a Kersko, přes písečný přesyp u Píst a jezero Sadská poutní cestou Blaník - Říp s příjemnou zastávkou na obídek a pivko v Restauraci u Pramene. Tafi a Blani se vracejí delším okruhem přes Pečky a vyhlídkovou věž v Cerhenicích.


Po loňské dobré zkušenosti jsme znovu zvolili prosincové lezení na dobře dostupném ostrově Mallorca. Nepršelo nám a teploty jsme měli přes den kolem 25°C. Lezení je v malých vápencových oblastech, na pobřeží i v horách.

Kromě lezení ostrov nabízí i hodně turisticky odpočinkových aktivit. Naše skupina v počtu sedmi lidí zde v průměru za 12 dní zdolala 40 cest na člověka v rozsahu 4 - 6c. Táta zde vylezl nejtěžší cestu výpravy 6c a já jsem si vytáhla své první 6a. 

Podle přiložených fotek si můžete sami udělat představu o počasí a krásách oblastí.

Klára Cícová


Je druhá polovina července a my využíváme krásného počasí a vyrážíme na Moravu poznávat její krásy ze sedla bicyklu. Společně s Mirkou a Pavlem přijíždíme do kempu Adéla v Brodu nad Dyjí, kde se potkáváme ještě s Milanem a Renatou.

Po příjemném večerním posezení pod hvězdami vyrážíme ráno na první cyklotrasu. Hned na startu nás zastavuje neprůjezdný most přes rameno Novomlýnské nádrže a tak trasu operativně upravujeme. Naštěstí je v oblasti Pálavy spousta možností, kudy se vydat na kole, že máme na pár dní o zábavu postaráno.

V Dolních Dunajovicích navštěvujeme vinařství Martin Šebesta a nakupujeme víno, aby bylo u čeho vzpomínat doma v Jablonci.


Pořád si myslím že je léto, ale vážení, vstoupili jsme do další části roku, podzim už vážně přišel. Vzpomínky na léto ale zůstávají.

V pátek 30.6. jsme vyrazili s Jardou, Mirkou a Pavlem na cestu k jihu, abychom se společně s Iljou a Hankou sešli v Dolomitech. Poněvadž už se nám nechce jezdit rovnou, malá přestávka na Soumaráku v kempu byla vítanou přestávkou  a pivo chutná, i když zrovna teplo není.

Druhý den po snídani jsme vyrazili na cestu. Počasí zrovna v předpovědi moc ideální nebylo, ale co naplat. To jediné jsme ovlivnit nemohli. Malé zastávky na kafíčko, focení u vodopádů a na smluvené místo jsme dorazili kolem 19. hodiny. Studený průvan od jezera Lago d´Antorno v horách dával tušit, že teda opravdu teplo nebude.


Rok utekl a opět vyrážíme do skal Ostrova.

Od 1.7. do 9.7. nás bylo v Ostrově pár, ale během těchto dnů se v kempu vystřídalo více než 20 členů našeho klubu.

I letos se vezly sudy a byl důvod, oslava kulatin našeho kamaráda Jarina. Slavilo se průběžně celý týden.

Naše tradiční setkání je o výletech po okolí, o cyklovýletech ale hlavně o lezení.  Oblast je nám známá, každý si šel tam, kam ho skály táhly a síly stačily.

Většinou se lezou klasické cesty. Jak oddíl stárne….přichází na řadu mladá generace. Letos to byla Klárka Cicvárková, která překvapila svou houževnatostí a na prvním si zvedla několik hezkých cest.


Chytání pádů v sobotu 3.6. proběhlo za menší účasti členů oddílu a zhruba stejného počtu příchozích.

Možnost zkusit si chytit spolulezce v podání pytle z pískem jak ze země, tak od kruhu využilo okolo 30 lidí.

Součástí této akce bylo i seznámení a následné vyzkoušení prusíkování. Hlavně pro mladší členy byla tato aktivita velice přínosná, někteří tento způsob záchrany viděli poprvé.

Po skončení nácviku proběhlo doplnění kalorií a zdravé jádro oddílu pokračovalo do skal na klasické lezení.

Všem zúčastněným veliké díky a Savana v Ostrově.
Předseda


Zimní sezónu na umělých stěnách jsme s kamarády z Liberce zakončili na 3 kolech Boulder kolotoče na Makaku, kde jsme zvládli všichni urvat nějaký bedny.

Já osobně mám dvě třetí místa a jedno první v kategorii hobby. A pak už byl čas ten čas na umělce přetavit v něco zajímavého na skalách, ale ještě předtím jsme si udělali večer u pletení uzlíků.

Moje první cesta na skály vedla s Krejčusem na Sušky, kde jsem si osahal místní terén a na ocásku za ním jsem si přelezl Jižní traverz. A vyzkoušel si nástup do Majora. Celé tohle odpoledne bylo spíš udělané, abych si to tu prohlídnul a podíval se, jak co se dá všude založit.

Další skalku, co jsme jeli s mojí bandou osahat byl Pudl na Ještědu, kde jsme si zalezli 2 cesty.


Pršelo delší dobu a ochladilo se tak, že to vypadalo, že už máme zimu tady. Není divu, podzim již na dveře zaklepal. My jsme však nelenili a domluvili se s Pavlem a Mirkou Luňáčkovými, abychom společně vyrazili za ferrátami do Lužických hor.

Sluníčko v předpovědi se pomalinku hlásilo, aby nás pak překvapilo svou silou po poledni na stěnách na Oybíně. Turistů kolem nás bylo dost, hub taky, a tak se Mirka vydala do lesa sbírat a my ostatní jsme vyrazili na Alpiner Grat. Na vršku u chaty Töpferbaude bylo příjemné posezení a pivo s čočkovou polévkou chutnalo výtečně. Potom jsme pokračovali pěšinami zpět k autu a pak se přemístili do Jonsdorfu. Cesta na Jeptišku (Nonnenfelsen) byla v odpoledním slunci pěkně vyhřátá a všude kolem byli tatínkové se svými ratolestmi. My s Jardou jsme vzpomínali na Tobíkovo  první lezení na Vodní bránu během letošních prázdnin.


Někdy v květnu před prázdninami padlo rozhodnutí podívat se zase do Rakouska, na další oblasti s ferratami. Tato země plná zelených luk a nádherných hor nabízí pro všechny věkové kategorie turistiku, lezení i splutí řek, a tak Karlos přišel s nápadem zajet do Wildalpen. Tato malá obec ve Štýrsku leží v nádherném údolí řeky Salzy, pro vodáky ráj. Obklopena pohořím Hochschwab a střediskem zimních sportů Hochkar nabízí i pro turisty bezva podívanou. My jsme však sledovali počasí, které bylo velmi proměnlivé a měli jsme v plánu ferraty a splutí řeky na raftech ke konci týdne.

Vyrazili jsme tedy auty, já s Jardou, Mirka s Pavlem a Ilja s Hankou již v pátek 1.7. směr Český Krumlov. Tam byla první zastávka a také naše oblíbené pivko. Původně byla v plánu i ferrata Havranka na Havraní skále.


Když se koncem zimy nechce lyžovat, jede se do skal lézt. Nejlépe na jih, na vápno. Našim cílem se na 14 dní stává Finále Ligure. Jedeme čtyři – Katy a Michal z Jiskry, Péťa a já. Naši mladí přátelé na dálku domlouvají bydlení, pronájem bytu ve starém mlýně ve Finalborgo. Ubytování je super, jsme nadšeni. První lezecký sektor je nad barákem 35min. pěšky.

Laťka se nastavuje vysoko 3 : 1. Tři dny lezení, den volna. Mladí jsou stále fit, Péťa s nimi drží krok, mě po týdnu bolí celý člověk, ale snažím se. Během deseti lezeckých dnů navštěvujeme 9 různých sektorů v okolí Finále. Ve skalách je přes týden volno, o víkendu se objeví více lezců. Každý sektor má svůj specifický druh vápence, takže lezení je každý den jiné. Krápníky, převisy, stěnky, vše je odjištěno borháky a nýty. Lezeme jednodélkové cesty. Jeden den nás kroky zavedou do jeskyně Delledera, což je veliký zážitek.


Je pondělí 16. srpna a s Iljou, Pavlem a Hankou odjíždíme do Rakouska, kde máme v plánu během týdne vylézt nějaké pěkné ferraty kolem Attersee.

V Soběslavi dáváme oběd v restauraci Paluba a pak už frčíme směrem na Dolní Dvořiště, kde se k nám připojují ještě Karel s Evou. Naše sestava je kompletní a tak v dešti upalujeme po rakouské dálnici směrem na Attersee, kde plánujeme strávit dnešní noc.

Když objíždíme jezero po jeho východním břehu, lijavec houstne tak, že už ani stěrače nestíhají. Bereme za vděk parkovištěm, které není za závorou, jako většina ostatních. Asi 100 m od nás je kadibudka, která se ráno určitě bude hodit. Déšť nepřestává a tak vyrábíme provizorní přístřešek z celty, kterou jsem pro podobné situace vzal s sebou. Po pár pivech a panácích dobré kořalky se nálada zvedá a tak posléze uleháme s pocitem, že nás příroda nedostala na kolena.


V době koronaviru jsou procházky jednou z mála věcí, která nám přináší pohodu, klid a energii. Tuto neděli jsem naplánoval výlet kolem Tanvaldu po cestách, kde jsme před tím ještě nikdy nešli.

Východiskem je nádraží na Dolní Smržovce. Přestože v Jablonci svítí sluníčko, tady je mlha a vlezlo. No nic, nahoře snad bude lépe, říkáme si s Lenkou a svižně stoupáme po žluté značce kolmo na vrstevnici směrem k Muchovu. Nahoře mlha ještě víc houstne a k tomu ještě fouká vítr. Očekávané výhledy se nekonají. Osvěžujeme se lokem čaje z termosky a sušenkou a padáme dolů do Velkých Hamrů. Překročíme Kamenici a stále po žluté stoupáme krpálem k Šulíkově Skále. Tam už je to na čepici a o výhledech si zase necháváme zdát.

Fouká a tak se dlouho nezdržujeme a pokračujeme dále na Jírův kopec a ke kapličce sv. Gotharda. Z místa dýchá zváštní energie a cítíme zde jakési tajemno.


Již delší dobu jsme se s Lenkou chystali, že si přelezeme novou ferratu na Vodní bráně. Stále nebyl ten pravý čas. Buďto bylo špatné počasí, pak zase obavy ze spousty lidí, kteří dorazí o víkendu a nebo se to prostě nehodilo.

Konečně toto pondělí jsme měli cestu do Semil a volné odpoledne. Počasí sice nebylo úplně ideální, obloha zatažená, teplota asi 7ºC a skála dole u Jizery trochu navlhlá. Ale přece, když už jsme tady, tak se nebudeme vracet. Plán, že si dáme rovnou tu novou cestu Lenka striktně zamítla, že se musíme na té staré rozhýbat a rozcvičit. Tak jsme vyrazili. Musím přiznat, že kousek pod vrcholem mě už bylo docela teplo, ale pod vestou jsem měl mobil, kterým jsem fotil, takže odhazování vrstev se nekonalo.

Slezli jsme dolu a hurá do nové linie. Spodní traverz nebyl úplně zadarmo, zvláště když boty na navlhlé skále trochu klouzaly, ale nakonec to bylo docela v pohodě.


Tak konečně po dlouhých měsících plánování vyrážíme na vodu. Volba padla na Berounku a start je na tábořišti U Mloka.

Já s Lenkou jako jediní nakládáme u Pavla Luňáčka jeho laminátovou Vertexku, pamatující jistě již Jakuba Krčína z Jelčan, jelikož ostatní jsou vlastníky osvědčeného nafukovacího člunu Pálava. Pavel nás při odjezdu uklidňuje slovy "Bude dobrá a drobné závady zalepíme". Tak mu věřím a již se neptám.

Během pár minut již frčíme na Prahu vstříc našemu příštímu dobrodružství. V Praze věřím navigaci a tak po hodině popojíždění po magistrále se ocitáme v centru u Muzea a v zápětí malým nedopatřením pod majestátní sochou sv. Václava. Tak s lodí na střeše jsem ještě na Václaváku nebyl. První odbočkou opouštím slavné náměstí a bezohledně se zařazuji zpět do tříproudeho hada pohybujícího se v metrových přískocích. Během další hodiny jsme konečně již na výpadovce na Plzeň.


Deset let uběhlo jako voda a sešly jsme opět ve třech, ale tentokrát jsme Janičku vyměnily za  Kačku. Celé setkání se poskládalo docela rychle a po dlouhé covidové krizi jsme se mnohem víc těšili, až se všichni sejdeme, popijeme, poklábosíme a zazpíváme u ohně. Ostrov je báječné místo  a počasí nás nezklamalo, takže se dalo vydatně a dlouho lézt, nebo jen tak být s knížkou u stanu. Někteří  museli svým ratolestem vymýšlet  i program.

O večerní program nás dospěláků  se postaraly tři ženščiny, najednou z lesa přichozí, divně to oděny a za doprovodu kytary a zpěvu řvoucí do lesa píseň … nechte mne příjemně snít……Někteří právě dosnili svou vylezenou cestu, jiní zase večeřeli  a nad ešusem snili, co by ještě pojedli. Kde se vzaly, tu se vzaly oslavenkyně Úči  a nabídly dobroty pro všechny naslano i nasladko.  Kdo neochutnal, přišel o dost.


Přestože předpověď počasí nebyla úplně ideální, sešli jsme se o předminulém víkendu na chatě v Srbsku u Branžeže. Evička zajistila perfektní ubytování v podnikové chatě a Karel dal do placu sud piva.

Počasí se nakonec umoudřilo a tak jsme si projeli na kole parádní trasy v okolí a večer opekli buřty a ugrilovali nějakou tu flákotu. Zavzpomínali jsme při promítání filmu z lezení ferrat v Dolomitech a poseděli při kytaře u ohýnku. Do červena zabarvené kmeny borovic v záři zapadajícího slunce a mlhy válející v údolí nás ujistily, že realita nemusí být jen koronavirem zasažená společnost, ale pořád jsou okolo nás místa, která pohladí na duši. Pokud se k tomu přidá ještě dobrá parta kamarádů je to ta nejlepší kombinace.

Velký dík Evičce a Karlovi a všem, kteří se akce zúčastnili. Doufám, že podobnou akci zase brzy uspořádáme, třeba někde na vodě.

 
Copyright © 2007 - 2024 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign