V neděli 8.2. je v mém kalendáři  zapsána Jilemnická 50. Letos jsou stopy po pěti letech nataženy v okolí Jilemnice.

Sobotní závod volnou technikou se jede za krásného počasí. V noci na neděli začalo k radosti pořadatelů padat, ale také foukat. Toto netěšilo nikoho. A je jisté, že kdybych neměl zaplacené startovné, tak by mně z domu nikdo nedostal. Ale mám a tak jedu. Jedeme vzhledem ke stavu silnic velmi pomalu. A tak dorážíme na poslední chvíli.

V Jilemnici to není vůbec růžové. Počasí jak za Hanče a Vrbaty. Rychle se zaprezentovat a namazat lyže. A tady se stala chyba. Jsem teď spíš zvyklý nalepit pásy a jít.. A tak nechávám v servisu zažehlit grunt a jednu vrstvu VR 45. Prý je tam vyfoukáno a led to bude žrát.

Jako starý zarputilec odmítám dodělání mázy servisem a jdu si to dodělat k autu sám. A ouha. VR 45 nemám tak dám VR50. Dva stupně na vosku nemohou až tak ublížit. Je kolem nuly tak co. Už na startu cítím jak namrzám. A tak do kopce dobrý, ale z kopce se trápím. On se trápil každý kvůli větru a zvířenému sněhu, ale já jakmile jsem vjel do navátých jazyků, tak jsem se málem vyzul z bot. No co se dá dělat. Běžím nahoru – běžím i dolu. Ale atmosféra byla krásná. Všichni bojují jak lvi a lidé kolem trati jsou skvělí. Nechápu co je donutilo v tom šíleným větru tam stát. Naštěstí padesátka byla zkrácena na čtyřicet a tak to trápení nebylo tak dlouhé. Dokončuji v čase 3:30 zhruba v polovině startovního pole. Vůbec nechápu, jak to mohl vítěz ujet celé soupaží na hladkejch.

V cíli vše klape jak hodinky. Závod je v seriálu Stopa pro život a tak je vše super. Velký vytopený stan, možnost výběru z šesti jídel. Čaj pro závodníky stále zdarma. A všude pohoda a klid. Z mého pohledu stoprocentní náhrada za J50.

Poklona patří i pořadatelům, kteří nelenili a před prvníma poslali na trať dva skútry a projížděli stopu. Bylo to příjemné. A ten vosk jsem si v cíli koupil.

Tafi