Pořád si myslím že je léto, ale vážení, vstoupili jsme do další části roku, podzim už vážně přišel. Vzpomínky na léto ale zůstávají.

V pátek 30.6. jsme vyrazili s Jardou, Mirkou a Pavlem na cestu k jihu, abychom se společně s Iljou a Hankou sešli v Dolomitech. Poněvadž už se nám nechce jezdit rovnou, malá přestávka na Soumaráku v kempu byla vítanou přestávkou  a pivo chutná, i když zrovna teplo není.

Druhý den po snídani jsme vyrazili na cestu. Počasí zrovna v předpovědi moc ideální nebylo, ale co naplat. To jediné jsme ovlivnit nemohli. Malé zastávky na kafíčko, focení u vodopádů a na smluvené místo jsme dorazili kolem 19. hodiny. Studený průvan od jezera Lago d´Antorno v horách dával tušit, že teda opravdu teplo nebude.


Pršelo delší dobu a ochladilo se tak, že to vypadalo, že už máme zimu tady. Není divu, podzim již na dveře zaklepal. My jsme však nelenili a domluvili se s Pavlem a Mirkou Luňáčkovými, abychom společně vyrazili za ferrátami do Lužických hor.

Sluníčko v předpovědi se pomalinku hlásilo, aby nás pak překvapilo svou silou po poledni na stěnách na Oybíně. Turistů kolem nás bylo dost, hub taky, a tak se Mirka vydala do lesa sbírat a my ostatní jsme vyrazili na Alpiner Grat. Na vršku u chaty Töpferbaude bylo příjemné posezení a pivo s čočkovou polévkou chutnalo výtečně. Potom jsme pokračovali pěšinami zpět k autu a pak se přemístili do Jonsdorfu. Cesta na Jeptišku (Nonnenfelsen) byla v odpoledním slunci pěkně vyhřátá a všude kolem byli tatínkové se svými ratolestmi. My s Jardou jsme vzpomínali na Tobíkovo  první lezení na Vodní bránu během letošních prázdnin.


Někdy v květnu před prázdninami padlo rozhodnutí podívat se zase do Rakouska, na další oblasti s ferratami. Tato země plná zelených luk a nádherných hor nabízí pro všechny věkové kategorie turistiku, lezení i splutí řek, a tak Karlos přišel s nápadem zajet do Wildalpen. Tato malá obec ve Štýrsku leží v nádherném údolí řeky Salzy, pro vodáky ráj. Obklopena pohořím Hochschwab a střediskem zimních sportů Hochkar nabízí i pro turisty bezva podívanou. My jsme však sledovali počasí, které bylo velmi proměnlivé a měli jsme v plánu ferraty a splutí řeky na raftech ke konci týdne.

Vyrazili jsme tedy auty, já s Jardou, Mirka s Pavlem a Ilja s Hankou již v pátek 1.7. směr Český Krumlov. Tam byla první zastávka a také naše oblíbené pivko. Původně byla v plánu i ferrata Havranka na Havraní skále.


Je pondělí 16. srpna a s Iljou, Pavlem a Hankou odjíždíme do Rakouska, kde máme v plánu během týdne vylézt nějaké pěkné ferraty kolem Attersee.

V Soběslavi dáváme oběd v restauraci Paluba a pak už frčíme směrem na Dolní Dvořiště, kde se k nám připojují ještě Karel s Evou. Naše sestava je kompletní a tak v dešti upalujeme po rakouské dálnici směrem na Attersee, kde plánujeme strávit dnešní noc.

Když objíždíme jezero po jeho východním břehu, lijavec houstne tak, že už ani stěrače nestíhají. Bereme za vděk parkovištěm, které není za závorou, jako většina ostatních. Asi 100 m od nás je kadibudka, která se ráno určitě bude hodit. Déšť nepřestává a tak vyrábíme provizorní přístřešek z celty, kterou jsem pro podobné situace vzal s sebou. Po pár pivech a panácích dobré kořalky se nálada zvedá a tak posléze uleháme s pocitem, že nás příroda nedostala na kolena.


Již delší dobu jsme se s Lenkou chystali, že si přelezeme novou ferratu na Vodní bráně. Stále nebyl ten pravý čas. Buďto bylo špatné počasí, pak zase obavy ze spousty lidí, kteří dorazí o víkendu a nebo se to prostě nehodilo.

Konečně toto pondělí jsme měli cestu do Semil a volné odpoledne. Počasí sice nebylo úplně ideální, obloha zatažená, teplota asi 7ºC a skála dole u Jizery trochu navlhlá. Ale přece, když už jsme tady, tak se nebudeme vracet. Plán, že si dáme rovnou tu novou cestu Lenka striktně zamítla, že se musíme na té staré rozhýbat a rozcvičit. Tak jsme vyrazili. Musím přiznat, že kousek pod vrcholem mě už bylo docela teplo, ale pod vestou jsem měl mobil, kterým jsem fotil, takže odhazování vrstev se nekonalo.

Slezli jsme dolu a hurá do nové linie. Spodní traverz nebyl úplně zadarmo, zvláště když boty na navlhlé skále trochu klouzaly, ale nakonec to bylo docela v pohodě.


Jelikož zájezd na ferráty do Dolomit, běžně pořádaný v září, se opět nepodařilo uskutečnit, padlo rozhodnutí navštívit v prodlouženém víkendu oblast Hohe Wand kousek za Vídní v blízkém Rakousku. Do poslední chvíle sledujeme vývoj počasí a původně zamýšlený čtvrteční odjezd posouváme na pátek. Na sobotu již předpověď hlásí ustávání srážek.

Balíme, nakupujeme pivo a pár drobností a kolem 14 hodiny odjíždíme. Mým společníkem je Táňa. Raďas s Kačkou ještě balí a na cestu se vydávají asi 2 hodiny po nás. Již za tmy a za vydatného deště projíždíme rozkopanou Vídní a před 22 hodinou jsme na místě. Kemp pod stěnou je poloprázdný. Naše obavy z návalu se naštěstí nepotvrdily. Prší a tak klábosíme a kolem půlnoci zalézáme do spacáků. Asi 3/4 hodiny po půlnoci přijíždějí Sýkorky a tak jsme kompletní.


Příznivá předpověď počasí na víkend nás vylákala vyrazit do oblasti Oybinu na ferátu Jeptiška (Nonnenfelsen) a Alpský hřeben (Alpiner grat).

Raďas s Kačkou v sobotu 5.9. postupně nabírá mě, Lenku a Dášu a pak už uhání směrem na Petrovice, kde kousek za hranicí se zmíněné cesty nacházejí. Obě jsou blízko a tudíž ideálním cílem na jednodenní výlet.

Zanedlouho již parkujeme za 1 € v obci Kurort Jonsdorf a vyrážíme pod Jeptišku. Necháváme odlézt skupinku před námi a pak už si užíváme hezké partie cesty až pod klíčový převis. I ten však v pohodě zvládáme a pak už si užíváme jako třešničku na dortu závěrečnou lávku na visutých lanech. Na vršku se moc nezdržujeme a sestupujeme k autu, kde dáváme svačinku a sdělujeme si čerstvé zážitky.


Před týdnem ještě hnusná, prosincová chumelenice a  zima, ani Velikonoce nezůstaly bez vloček.

A najednou tu byl víkend nový. Sluníčko přálo v předpovědi teplo, tak proč  bychom měli zůstat doma za pecí. Raďas  přišel s nápadem jet na Vodní bránu, tak jsme s Jardou kývli. Sraz v 10 v Dubové u Sýkorek a můžeme jet.

Cestou v autě jsme se dozvěděli, že se ještě možná přidá Fanda s Ivou a Šimíkem. Na parkingu za garážemi v Semilech už bylo docela dost aut, tak jsme na nic nečekali, popadli nádobíčko a vyrazili na ferratu.

Bylo moc příjemně, sluníčko už krásně prohřívalo skálu, lidi se na sebe usmívali a nám to stoupalo hladce nahoru.


Proměnlivé květnové počasí nepřeje vícedenním akcím, tak v neděli 4.5. vyrážíme do Lužických hor objevit pro nás stále ještě neznámé ferráty poblíž Jonsdorfu a Oybínu.

Na internetu zjišťuji informace, kde, co a jak, do batůžku balíme sedáky, ferratové sety a malou sváču. Pak už frčíme směr Jablonné v podještědí. Tam odbočíme na Petrovice a Lückendorf. Kupodivu ani nebloudíme a záhy zastavujeme na parkovišti na konci vesničky Kurort Jonsdorf.


Po ranní nepříznivé předpovědi počasí odkládáme odjezd na odpoledne. Ve 13 hodin, už ale opouštíme jabloneckou kotlinu i s jejím mlhavým oparem a sjíždíme do Železného Brodu.

Je nás dost na to, abychom plně obsadili Marcelovo auto a naším cílem je nedávno vybudovaná ferrata Vodní brána u Semil. Necháváme auto na malém parkovišti u silnice a dobře značenou stezkou scházíme do sedélka pod vrcholovou skálou.


Ve čtvrtek na schůzi jsem slíbil několika lidem, že jim pošlu odkaz na informace o nové ferátě u Semil.  Ale při ranní kávě jsem zjistil, že článek je smazán a je zde informace, že feráta bude od následujícího víkendu uzavřena a lano z nástupu smotáno. Nenechal jsem tedy nic náhodě a odpoledne jsem i přes nedostatek času vyšetři dvě hoďky a na otočku jsem si zajel ferátu přelézt.


Prodloužený víkend jsme nastavili ještě dvěma dny dovolené a vyrazili opět směr Pálava. Ale tak jako vloni protaženě přes Rakouský Hohewand. Z ostatních, kteří tento výlet také plánovali, se přidaly  ještě Sýkorky. 

Po strastiplné cestě plné kamionů a objížděk jsme s Blani dorazili do oblasti Schneeberg - Wasserfall Losenheim. Je ale hodně pozdě a tak pouze mapujeme terén a odjíždíme pod HoheWand do kempu s názvem „Hohe Wand Blick - Camp“.


Pozdě ale přeci vkládám alespoň několik fotek z návštěvy lezecké oblasti, která se nachází 50 km. pod Vídní. Tuto oblast jsem s Blani navštívili při cestě na Pálavu. Což se nám jevilo jako dobrá varianta pro prodloužený Burčákový víkend. Oblast se vyznačuje několika zajištěnými cestami  a spoustou cest lezeckých. Zdolali jsme zajištěnou cestu   HTL steig obtížnost E a lezeckou cestu Duettsteig 5-.


Po různých peripetiích a změnách se nás tentokrát vydalo na ferraty do Rakouska pouze sedm. Protože nevyjel ani osvědčený autobus Jumper, musíme si vystačit se dvěma osobáky. První posádka ve složení Raďas, Robert a já vyjíždí z Jablonce ve čtvrtek ve 14 hod. Druhá část, kterou tvoří Míra Hanžl, Štefi Pištora, Petr Popr a Sláva Brož, jede později asi v 17 hod.


Dolomity Dibona

Asi 12 km od Cortiny, v krásné krajině oblasti Cinque Torri, se nachází nevelká chata nazvaná podle jednoho z nejlepších horských vůdců Dolomit, Angela Dibony, žijícího v letech 1879 - 1956. Tato chata byla konečným cílem letošního ferratistického zájezdu CK Ježek Tour do italských Dolomit.

Podle dlouholeté tradice se této významné akce mohou zúčastnit pouze pečlivě vybraní muži, Markéta La Perla a žádné ženy.


Ježek Tour na Marmoladě

Je pochmurné ráno, pátek 4.9.2009. Z Jablonce, stejně jako každý rok touto dobou, vyráží za dobrodružstvím parta oddílových drátoplazů. Léty prověřená, proti světové krizi a bankrotu odolná CK Ježek Tour pořádá další ze svých oblíbených zájezdů do Dolomit.

Našim cílem je, stejně jako loni, penzion Garni Al Viel v horském středisku Canazei, v oblasti Marmolady.


Kristallklettersteig - inspirace pro ferraťáky

Ahoj  kamarádi, se zpožděním, ale přece, přidáváme pár fotek a kousek povídání z naší výpravy k ledovcovému jezeru Weißsee v Rakousku.

Po celkem klidné jízdě autem  jsme dorazili do městečka Uttendorf (774m) odkud jsme dále pokračovali  údolím Stubachtall po strmé silničce, kde se vešlo sotva jedno auto. Po ujetí 18 km, během kterých jsme nastoupali do nadmořské výšky 1479m, nás cesta dovedla k dolní stanci lanovky Weissee-Bahn na rozlehlé parkoviště. Tam pro nás cesta, alespoň pro ten den, skončila.


Seewand - Dachstein Jezerní stěnou

Ježek se probudil a po pěti letech tlachání a mlácení prázdné slámy se nám konečně splnil sen a s naší oblíbenou CK Ježek Tour jsme vyrazili do Alp.

Cílem výpravy byla tentokrát extrémně těžká ferrata Seewand v oblasti Dachsteinu. Odjezd z Jablonce byl stanoven podle precizně vypracovaného harmonogramu na pátek 12.6.2009 ve 12 h 30 min. Přesně podle plánu jsme tedy ve 14.00 hod. vyrazili směrem na Rakousko.

 
Copyright © 2007 - 2024 • HK Jizera • všechna práva vyhrazena | Webdesign: JWDesign