Po ranní nepříznivé předpovědi počasí odkládáme odjezd na odpoledne. Ve 13 hodin, už ale opouštíme jabloneckou kotlinu i s jejím mlhavým oparem a sjíždíme do Železného Brodu.

Je nás dost na to, abychom plně obsadili Marcelovo auto a naším cílem je nedávno vybudovaná ferrata Vodní brána u Semil. Necháváme auto na malém parkovišti u silnice a dobře značenou stezkou scházíme do sedélka pod vrcholovou skálou.

Tam se nasoukáme do sedáků a sestupovou zajištěnou trasou slézáme pod nástup. Obcházíme masiv a za chvíli jsme na nástupu, přímo u řeky. Fanda jako první vyráží vzhůru a dává tak do pohybu našeho hada vinoucího se podél vyznačené linie vzhůru. Fotoaparáty cvakají a za chvíli si připadáme jak japonci na Karlově mostě. Bereme vše s humorem a pomalu stoupáme výš a výš nad řeku a obdivujeme malebné scenérie okolní krajiny.

Občas nakoukneme za hranu do impozantního kouta s nádhernou plotnou a převislými liniemi, které zatím čekají na vytyčení dalšího smělého výstupu. V levá části stěny nad výraznou terasou je pár cest, které by určitě stály za přelezení. Dnes je však naším cílem ferrata a tak možná příště.

Postupně zdoláváme všechny partie stěny včetně výrazného ostrého vrcholového hřebenu. Slunce svítí a proti Jablonci je zde výrazně tepleji. Na vršku si sdělujeme čerstvé zážitky. Shodujeme se, že nás ferrata mile překvapila. Jak svojí rozmanitostí, tak nádhernýni výhledy na řeku a okolní skály. Spokojeni usrkujeme z Fandovy placatice výbornou slivovici a pak už slejzáme do sedélka pod věží. Ještě malou sváču, vyběhnout na silnici a pak už frčíme zpátky do Jablonce.

U Papouška celou akci důkladně zapíjíme a hodnotíme ji jako velice vydařenou. Až se vám opět zasteskne po zajištěných liniích a krásných výhledech na Jizeru, třeba spojených s romantickou procházkou Riegrovou stezkou, rozhodně si nenechte Vodní bránu ujít. Určitě stojí za to.

Čokaři díky, doufám, že brzy přibudou i další směry