Na začátku září, při zdravotní procházce, společně s Ivou, jsme u přehrady potkali po dlouhé době, starého přítele Zdeňka „Ježka“ Kršku.

Znaveni stářím a dlouhým pochodem kolem přehrady, usedli jsme na zahrádce Základny a vzpomínali na zašlé dobré časy. Mimo jiné jsme si připomínali i doby, kdy jsme s dalšími kamarády zdolávali ferraty v Alpách, Dolomitech a v okolí jezera Garda. Během debaty jsme došli k názoru, že ještě nepatříme do starého železa a mohli bychom se vypravit do Děčína na Pastýřskou stěnu. Ani jeden z nás tam ještě nebyl. 

Slovo dalo slovo a skutečně v úterý 9. září ráno v 8.00 nabírám Ježka před domem a vyjíždíme vstříc dobrodružství na drátě. Před desátou ranní jsme pod stěnou a studujeme výstupové trasy na vrchol. Ježek prohlásil, že když jsme jeli takovou dálku tak přeci nepolezeme nějaké sr...y. Vybírá tedy rovnou ty nejtěžší linie. Nejvíce se mu líbí Pošetilost mocných, obtížnosti E, ozdobená lidskou lebkou. Další je Pastýř D mínus a Frona za E. Jdou na mě mrákoty ale Ježek tvrdí, že to bude paráda. A paráda to opravdu byla.

Pošetilost mocných jsme zdolali celkem v pohodě. I přes to, že je celá převislá jsou na ní dobré přírodní stupy, které při těžkém výstupu pomohou. Po sestupu zpět pod stěnu a krátkém odpočinku jsme nastoupili na Pastýře. Ten byl bez problémů a následoval přechod na Fronu. Frona je krátká koncová pasáž a je hodně převislá a silová. Před posledním úsekem mi došlo magi a nemohl jsem přecvaknout do posledního jištění. Nakonec jsem pustil dopředu Ježka a tomu se to podařilo přelézt. S jeho pomocí jsem pak úsek lehce zdolal i já. Úspěšný a krásný den jsme zakončili v kavárně pod stěnou dobrým kafem a zákuskem. Děkuji Ježku, že jsi.  Ferrátám zdar  Ferry.