Asi 12 km od Cortiny, v krásné krajině oblasti Cinque Torri, se nachází nevelká chata nazvaná podle jednoho z nejlepších horských vůdců Dolomit, Angela Dibony, žijícího v letech 1879 - 1956. Tato chata byla konečným cílem letošního ferratistického zájezdu CK Ježek Tour do italských Dolomit.
Podle dlouholeté tradice se této významné akce mohou zúčastnit pouze pečlivě vybraní muži, Markéta La Perla a žádné ženy.
Také letos byl enormní zájem a nakonec bylo vybráno a schváleno rekordních 16 účastníků zájezdu. Prvotní plán, odjezd v pátek 3.9. a návrat ve čtvrtek 9.9. však zmařila nepříznivá předpověď počasí a tak po mnoha jednáních a změnách jsme nakonec odjížděli ve dvou vlnách až v sobotu 4.9. (Rudova skupina) a v neděli 5.9. zbytek pod vedením Zdendy "Ježka". V plánu bylo vylézt 4-5 ferrat v okolí Tofany a když bude dobrá konstelace tak i nějaké lezení na 5 Torri. Rozhodnutí jet už v sobotu, se Rudově skupině vyplatilo. Zatím co my jsme se plácali na cestě, stihla tahle skupina vylézt v neděli za hezkého počasí krásnou ferratu Brigata Tridentina na Cima Pisciadú. V neděli večer jsme se všichni sešli na chatě Dibona a po večeři a ubytování se rozjel první, ještě celkem slušný, seznamovací večírek.
Pondělní ráno nás přivítalo zamračenou oblohou, ale bez deště. Při snídani oznamuje Ježek plán na dnešní den a tak přesně v 9,00 vyrážíme všichni na ferratu Giovanni Lipella na Tofana di Rozes (3 225 m). Tahle ferrata je mimo jiné také zajímavá 800m dlouhým, poměrně kolmým, nízkým tunelem. Dlouháni jako Jarda a Tafi jsou moc rádi, že mají přilby a čelovky. Dál postupujeme po skalních pásech a policích k vrcholu. Na předvrcholu jsme asi v 15 hod. Jarda, Petr a Čáda jdou ještě 200 m na vlastní vrchol Tofany a my ostatní sestupujeme k chatě Giussani na pivo. Čekáme na kluky a společně se vracíme na Dibonu. Po večeři máme chuť na další večírek. Začíná se oddělovat zrno od plev a rýsuje se zárodek bujaré společnosti. Jarda mlátí do vypůjčené kytary a ostatní pějí Okoló Hradišťá. Chatár nás uklidňuje a slibuje, že bude večírek zítra, až odjedou němečtí turisté. Přesunujeme se z jídelny k baru. Barmanka hlásí poslední objednávky a tak si objednáváme vše radši dvakrát. Potom ještě dáváme na pokoji pár piv a srkáme Jamesona od Roubase.
V úterý ráno mrholí. Nikam se nám moc nechce. Nakonec nás Ježek ukecá a v 9 hod. odjíždíme ve dvou autech do sedla Falzarego. Petr s mladým Roubasem jdou i přes déšť zkusit štěstí na 5 Torri. Ze sedla jedeme lanovkou na vrchol Lagazuoi. Z vrcholu sestupujeme podél válečných štol a frontových linií z války mezi Itálií a Rakouskem v letech 1915- 1917. Cesta pod nástup na ferratu Tomaselli vede dlouhým údolím a končí u bivaku della Chiesa. Celou cestu drobně prší a když jsme u bivaku tak už leje. Na samotnou ferratu už nikdo nemá pomyšlení. Je mlha, zima a prší. Zalézáme do bivaku a na řadu přichází horký čaj a svačina. Cesta zpět začíná skalním tunýlkem. Snažíme se fotit a točit, ale do objektivu prší, tak toho necháváme a mažeme pryč. Zpátky na Lagazuoi jdeme jinou cestou. Na chatě si dáváme pivo a knedlzuppe. Z chaty sestupujeme cestou Cengia Martini kolem kříže na památku obětí 1. svět. války a potom cestou Kaiserjagersleig (Chodník císařských myslivců), přes visutou lávku na parkoviště v sedle Falzarego. Naskládáme se do auta a Marcel startuje. Marně. Jumper odmítá spolupracovat. Prší, jsme 1000 km od domova, nejbližší servis v Cortině asi 20 km a ten krám nejede. Marcel otevírá kapotu a chytré hlavy radí, co by to mohlo být za závadu. Sušíme kabely a různé spoje, poklepáváme sem i tam a kontrolujeme palivo. Po několika marných pokusech se Jumper umoudří a jen tak si naskočí. Sláva, zatím je vyhráno a co bude zítra, to se uvidí. Na Dibonu dorážíme asi v 17 hodin.
Večeře a pak to vypuklo. Nejdřív pivo, víno. Chatár Nikola, vnuk samotného Angela Dibony, přináší demižon kmínové grapy. Nejdřív se do ní nikomu moc nechce a nakonec jí bylo málo. Na oplátku se pokoušíme zrušit Nikolu moravskou slivovicí. Zábava se rozjela na plné pecky a potom už bylo ráno.
Je středa ráno. Zamračeno, mlha. Permoníci v hlavě. V 10 hod. odjíždí Rudova skupina. Náš řidič ještě spí. V poledne už je schopen rozeznat levou od pravé a tak vyrážíme na cestu domů. Jediný Jumper je v pohodě.
Bylo to moc fajn i když nevyšlo počasí. Všem účastníkům díky a těšte se na film. (Ferry)