Pořád si myslím že je léto, ale vážení, vstoupili jsme do další části roku, podzim už vážně přišel. Vzpomínky na léto ale zůstávají.
V pátek 30.6. jsme vyrazili s Jardou, Mirkou a Pavlem na cestu k jihu, abychom se společně s Iljou a Hankou sešli v Dolomitech. Poněvadž už se nám nechce jezdit rovnou, malá přestávka na Soumaráku v kempu byla vítanou přestávkou a pivo chutná, i když zrovna teplo není.
Druhý den po snídani jsme vyrazili na cestu. Počasí zrovna v předpovědi moc ideální nebylo, ale co naplat. To jediné jsme ovlivnit nemohli. Malé zastávky na kafíčko, focení u vodopádů a na smluvené místo jsme dorazili kolem 19. hodiny. Studený průvan od jezera Lago d´Antorno v horách dával tušit, že teda opravdu teplo nebude.
Zaparkovali jsme pod Tre Cime Di Lavaredo, abychom zjistili, že tu rozhodně sami nebudeme.Spousty karavanů, dodávek a lidí. Dnes už hory v Itálii nejsou tak osamocené, jako když jsme s Jardou do nich zavítali poprvé v devadesátých letech. A tak jsme nafotili úplněk, kytičky, mraky a popili trochu piva.
Další den lehce se sluníčkem nás nasměroval pod vrchol hory Patterno -2744 m Paternkofel, na známou ferratu. Po slezení cesty jsme dali polévku, sjeli dolů do kempu Alla Baita, abychom vytvořili další plán. Fronta přecházela téměř všude, takže jednodenní výlet k jezeru Toblach nás naladil teplem a my se nakonec přeunuli do Rakouska k městečku Loser, kde by snad mělo být mnohem lépe a na feraty příjemně.
Ani jsme moc nehledali kempování, protože se nám zalíbilo na jednom z odstavných míst, kde bylo čisté WC, voda a možnost slušného spaní v klidu. Vyplatilo se to, kluci se rozhodli, že dají na vrchol Loser 1837 m Sisi feratu obtížnosti D a my holky jsme šlapaly pěšky, vstříc klukům. Cesta byla lezecky docela náročná, ale sešli jsme se v radosti a pohodě na vršku. Dole v nížině se třpytily vody Altaussee a krásně se vlnila alpská panoramatická silnice.
Já s Hankou jsme dali ještě v podvečer Sophie ferratu A/B, s místy obtížnosti C u parkoviště Loseralm a myslím, že toho bylo až až.
Druhý den po lezení jsme dali jednodenní odpočinkový výlet cestou kolem vodopádů s duhou, popili Aperol v tenisovém areálu, prostě idylka. Následující den se počasí stále drželo, a tak bylo rozhodnuto sjet do Bad Ischlu, vyjet lanovkou do sedla a vystoupit příjemnou feratou Katrin na vrchol Salzkammergut-Berge1322 m. Cesta byla příjemná, ne moc těžká a nám bylo fajn.
Příjemné chvilky jsme zažívali i u jezera Wolfgangsee, teplá voda, kempík a sluníčkové počasí nás lákali plavat a užívat si relaxu. Lidí bylo všude dost a dost a my byli rádi, že jsme našli vůbec místo.
Poslední cesta zájezdu vedla přes jezero lodičkou, pak zubačkou do mezistanice na jezerem a pěšky až na vrchol Schafberg 1783 m. Po občerstvení na vrcholu jsme putovali pěkně srázy dolů a těšili se na koupačku v jezeře. Byla zasloužená.
Na záver co říci? I když už nějaký čas uplynul, stále se mi vybavují detaily cest a pohody, která mezi všemi vládla. Nezbývá než se těšit na další společná putování.
Lenka