Prodloužený víkend jsme nastavili ještě dvěma dny dovolené a vyrazili opět směr Pálava. Ale tak jako vloni protaženě přes Rakouský Hohewand. Z ostatních, kteří tento výlet také plánovali, se přidaly ještě Sýkorky.
Po strastiplné cestě plné kamionů a objížděk jsme s Blani dorazili do oblasti Schneeberg - Wasserfall Losenheim. Je ale hodně pozdě a tak pouze mapujeme terén a odjíždíme pod HoheWand do kempu s názvem „Hohe Wand Blick - Camp“.
Večer přijíždějí Sýkorky a tak u pivka plánujeme aktivity na druhý den.
Ráno vstáváme do tvrdé reality. Vítr a velká oblačnost nevěstí nic dobrého a tak plán upravujeme a vyrážíme na procházku a průzkum oblasti. Cestou nacházíme lezecký sektor pro lezecké atlety. Společnost nám dělají stádečka kozorožců, kteří jen s nelibostí opouštějí převis kde se ukrývají před deštěm. Po přečkání lijáku v hospůdce plné zdejších důchodkyň mastících karty ještě naplánujeme co zítra. A tak ráno letí Sýkorky na HTL Steig a já s Blani jdeme na feratu Wildenauersteig. Cestou nacházíme ještě pod vrcholem vrcholovou variatu HTLka označenou obtížností E Blutspur. Je to krátká cca 30 m dlouhá ferata opět v duchu HTL bez kramlí pro nohy a tak vis na laně tahá dost za ruce. Blani na vrcholu prohlašuje, že na rozlezení teda nic moc. Ale zvládla to bravůrně. Sýkorky zatím v nedohlednu a tak pelášíme dál za naším cílem. Nahoru a dolu přes rozeklaná údolí a už jsme za hodinu a půl na nástupu naší feráty. Obtížnost C/D. Vyznačuje se tím, že zde není lano ale pouze kramle. Což není tak zlé až na to že na pár místech jsou kramle od sebe vzdálené až pět metrů. Jsme na to připraveni a tak Blani dojišťuji smyčkami. Metodicky nic moc ale vzhledem k tomu, že většinu cesty je člověk zajištěn vždy na jedné kramli, to beru jako maximální zajištění. Závěr feráty je uzavřeným komínem, kde je potřeba sundat batoh jinak neprolezete. Prostě celé jeto zábavný. Už méně je zábavná cesta zpátky. Scházíme se v hospůdce se Sýkorkama. U přehršle piv znovu prožíváme zážitky z celého dne.
Venku se rychle šeří a tak chvatně vyrážíme, ale stejně nás záhy zahalí tma. Sýkorky mají naštěstí čelovky a tak návrat v pohodě zvládáme pouze s jednim blouděním.
V sobotu vyrážíme do nám již známé oblasti Wasserfall Losenheim. Stěna je od auta deset minut. Tak jako v Ostrově dáváme jedno postupové ( hostinec je od auta pět minut) a jdeme na to.
Lezení velmi příjemné. Klasifikace 4+ - 5+. Nýty do dvou metrů. Ubíhající skála. Prostě něco pro staré pány.
Den uběhl a večer razíme směr Pálava. Po cestě koupačka na pumpě a do sklepa vstupujeme jako lidi. To jak ze sklepa vycházíme tu popisovat nemusím. To každý zná z vlastní zkušenosti.Tak za rok znova a snad ve větším počtu.
Tafi