Když se koncem zimy nechce lyžovat, jede se do skal lézt. Nejlépe na jih, na vápno. Našim cílem se na 14 dní stává Finále Ligure. Jedeme čtyři – Katy a Michal z Jiskry, Péťa a já. Naši mladí přátelé na dálku domlouvají bydlení, pronájem bytu ve starém mlýně ve Finalborgo. Ubytování je super, jsme nadšeni. První lezecký sektor je nad barákem 35min. pěšky.

Laťka se nastavuje vysoko 3 : 1. Tři dny lezení, den volna. Mladí jsou stále fit, Péťa s nimi drží krok, mě po týdnu bolí celý člověk, ale snažím se. Během deseti lezeckých dnů navštěvujeme 9 různých sektorů v okolí Finále. Ve skalách je přes týden volno, o víkendu se objeví více lezců. Každý sektor má svůj specifický druh vápence, takže lezení je každý den jiné. Krápníky, převisy, stěnky, vše je odjištěno borháky a nýty. Lezeme jednodélkové cesty. Jeden den nás kroky zavedou do jeskyně Delledera, což je veliký zážitek.

Vlez sám o sobě je velice úzký, ale po zdolání se otevře kulatý prostor o výšce 25m. Nádhera, mlčky koukáme dokola. Samé prásky, tady leze jen Katy a Míša, my jim fandíme.

Počasí nám přeje, neprší, denně modro, 22 na slunci, když zaleze za hřeben, citelně se ochladí. Rána a večery jsou studené, ale to jsme zalezlí a říkáme si – je únor. I tak okolí našeho obydlí je rozkvetlé, voní a zraje ovoce.

Za deset dní nachodíme okolo 50km, a vylezeme řadu cest – mladší kolegové těžké cesty od 6c, výš. Katy za svůj výkon v 7b, sklízí zasloužený obdiv a uznání nejen nás, ale i francouzů vedle. Míša má neuvěřitelnou sílu a výdrž a i v těžkém kroku se dokáže udržet dlouho. Leze jim to. A nejen jim, Péťa na prvním vytáhne 54 cest od 5a do 6b, ty lehčí leze pro mě. Je vidět, že pravidelné chození na Makak přináší své ovoce. Lezení mu jde a užívá si každý krok.

Odpočinek trávíme na verandě hraním, lenošením, koupáním v moři. Po večerech mastíme karty. Místní speciality si dáme na oběd a přežereme se k prasknutí. Celý výlet hodnotím kladně, na pohodu, super zážitky. Všem třem z mé strany veliké díky.

Táňa.