Zima je pryč, nastal čas lezení, na vápně se lezec bojí méně než na písku, a tak po dohodě s účastníky odjíždíme 30.4. na 10 dní na jih Francie.
Oblast Dentelles je vybrána dopředu, je známa stovkami cest různé délky a klasifikace. Pro představu Dentelles je vápencové pohoří, s největším hřebenem v 730 ti metrech, podobné Suškám o 20 až 30 m vyšší ale tak 10x poházeno po okolní krajině. Sektorů, kde se leze je v průvodci 50.

Osazenstvo dvou vozů tvoří: auto č. 1 – Marcel, Péťa, Luboš, Táňa, auto č. 2 – Standa, Adam, Lubka.

Po16h. cesty dorazíme do vesnice Beaumes de-Venise. Kemp municipal bude na osm nocí našim domovem. Stavíme stany, něco málo pojíme, malinko si ňufnem a hurá do stěn. Na parkoviště, kam budeme pravidelně jezdit to je z kempu 15minut.

Námi vybraná první oblast je v pátek na svátek práce obsazena domorodci, a tak pokračujeme dál dle vlastní orientace a HLE – dostáváme se do míst, kam lidská noha nikdy! nevstoupila a moudrá květena má převahu. Po hodině postupu v buši nás zachrání potupné slanění z masivu od stromu, kam se po čtyřech doplazíme. I to je zkušenost, heslo zájezdu, hlavně na pohodu. I přesto ještě stihneme několik cest a za soumraku se vracíme domů. Slunce zapadá až po deváté.

Další den v sobotu jdeme do nejvyšších míst, nástup 40minut, i dvoudélkové cesty, hodně lidí ale parádní lezení. Kluci lezou od 5a do 6a, Adam, syn Standy, mladý, perspektivní, pokouší i těžší cesty. Nutno dodat s různými úspěchy, je radost dívat se, jak ho lezení baví a jde mu.

V neděli se dostaneme do sektoru, který se nejvíc líbí mě. Sportovky do 25m, plotny, cesta jedna vedle druhé, krásné, pohodové lezení.

V noci na pondělí začne lejt a tak si z Marcelova auta uděláme klubovnu a celý den jíme, pijeme a žvaníme. Kemp se mění v bahňak, nejvíce je okolo stanů. V úrerý přestává pršet, a tak vyrazíme na výlet a nákup. Nákupy jsou pravidelné, vždy dojde víno, sýry, salámy i bagety.

Zastavíme se na vyhlídce kaňonu Gorges a pokračujeme na skalní most nad řekou Ardeche. Přírodní oblouk – 60m šíře a výšky 54m. Našim cílem je akvadukt Pont du Gard, který je na seznamu Unesco, a byl postaven před n.l.

Ve středu a čtvrtek lezeme v jiném sektoru. Večer je schůze, Standa má svátek, a tak vše řádně zapijeme a zavzpomínáme na kamarády a hospodu v Jablonci, kde nikdo není. Péťovi volá hospodský Láďa.

V pátek jdou kluci Máca s Lubošem, Standa s Lubkou na přechod hlavního hřebene. Není to choďák, cesta má 8 délek, od 4b do 5c. Kluci si cestu užijí a nadšeni se vracejí. Péťa mezi tím jistí Adama, který se v poledním vedru pokouší o přelezy těžších cest. Uspěšnost má 50%.

Nastala sobota a plán je opustit kemp, tedy ještě zaplatit, popojet autem 500 km, směr severovýchod, a ještě na území Francie navštívit oblast Baume-les-dames. Tam něco vylézt, vyspat se a v neděli domů. Oblast je plná lidí, hodně zarostlá, na pohled ošklivá, jenom jeskyně s obrovským krápníkem je hezká. Padne rozhodnutí odjed a frčíme domů, do Čech, do Podolí…. atd.

Když shrnu celý výlet, byla neskutečná pohoda, sedli jsme si, hodně se nasmáli, navzájem se špičkovali ale hlavně kluci vylezli mraky cest. Dle mých počtů každý přes 40, převážně na prvním, vždy v jiném sektoru Dentelles, které okouzlilo. Až na pár škrábanců jsme se všichni vrátili OK, s plány na další zájezd. Tak příště chlapci, bude mě ctí. Táňa