Inverzní počasí slibuje pohodu na horách. A tak v neděli ráno rychle dotluču omítku na baráku a v jedenáct batoh na záda a levá-pravá na  Černou studnici. Cesta je pěkně mlhavá, ale alespoň se nerozptylujeme nějakým focením kýčových záběrů. Za hoďku a půl jsme u rozhledny. Rychlá česnečka, pivo, kafe a hurá do kolmejch.

Pod Kladívkem potkáváme Jardu Klápště s celou rodinou. Statečně a srdnatě dobývám vrchol zatím co Jarda školí své vnučky v základech horolezectví.

Doberu Blani a potom mám tu čest po letech dobrat i Jardu. Početná rodina odchází a my s Blani dáváme ještě jednu, jelikož mraky ustupují do údolí a sluníčko se klube ven. Za chvíli již pálí jak na Mallorce. Při cestě domů neodoláme a za mrzký peníz stoupáme vzhůru na věž. Odměnou nám je krásný výhled a zjištění, že i Česko má někdy své moře. S pocitem  příjemně prožitého dne se vracíme do tvrdé reality dnešních dní, utopené pod vrstvou mraků.  Blani a Tafi